V letech 1933 až 1934 byl na louce Obecnice při břehu Medlovského rybníka poblíž obce Fryšava pod Žákovou Horou postaven raně modernistický hotel s prvky funkcionalismu. Stavbu jako svůj podnikatelský záměr vybudoval tehdejší lyžařský reprezentant Leoš Stehlík. K hotelu byl následně přistavěn dívčí tábor s 22 chatkami. Nejen z těchto důvodů sem jezdili na své legendární a bouřlivé pánské jízdy Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek. Po roce 1948 byl hotel zestátněn a jeho správcem se stala Ústřední rada odborů (ÚRO). Stavba začala být využívána jako zotavovna Revolučních odborových hnutí (ROH) a z těchto důvodů byla původní modernistická stavba zrekonstruována a částečně přestavěna.
V roce 1963 byl vznesen požadavek hlavním investorem – Ústřední zprávou rekreační sekce ÚRO na adaptaci staré budovy a modernizaci areálu pro účely rekreace státních zaměstnanců národního podniku „Základna rozvoje uranového průmyslu – Příbram a Liberec“, který byl ve stejné době založen sloučením dřívějších JD Stavební závody, JD Strojovna Dvory, Geofyzikální závod Ostrov nad Ohří.
V roce 1964 byla vybrána stavbu projektovat kancelář Stavoprojekt Jihlava celým názvem „Stavoprojekt, krajský projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic v Brně, pobočka Jihlava“ a vedoucím projektové úkolu se stal Ing. arch. Jiří Herzán (18. 6. 1921–1. 3. 2003). Kultovní postava vystudovaného architekta, umělce, spisovatele, pilota a sokola Jiřího Herzána pochází z dvousetletého stavitelský rodu Herzánů z Třebíče. Stavební povolení bylo vydáno 24. 7. 1967. K realizaci projektu, která znamenala radikální přestavbu budovy z První republiky, a dostavbu v dnešní podobě došlo v letech 1968–1973. Stavbu prováděl národní podnik Základna rozvoje uranového průmyslu Liberec, jehož zaměstnancům mělo potom rekreační zařízení sloužit. Celkově byl hotel koncipován pro 150 hostů a celkové náklady vyšli na 19 899 110 Kčs, což je vzhledem k objemu peněz a komfortu, který nabízí svým hostům mimořádně zdařilá stavba i co se týče hospodárnosti výstavby.
Na interiér bylo podle dokumentace rozpočtových vyčleněno 1 200 000 Kčs přičemž na samotná umělecká díla 250 000 Kčs. Z uvedeného příkladu je zřejmé, že investice do výtvarného umění byly více než velkorysé a zdnešní pohledu nedosažitelné. Pro lepší představu, průměrný měsíční plat byl vdobě sestavení rozpočtových nákladů 1 453 Kčs. Vinteriéru najdeme například díla uměleckého kováře Alfreda Habermanna st. či sochaře Aloise Chocholáče.
V roce 1972 se konal v pořadí již „normalizovaný“ VIII. všeodborový sjezd ROH. Následující rok byl zahájen provoz hotelu právě hoštěním účastníků sjezdu. Podle této události pak oficiálním názvem hotelu byl Zotavovna VIII. Všeodborový sjezd ROH a následně sloužil především pro odborové rekreace zaměstnanců národního podniku Základna rozvoje uranového průmyslu Liberec a jejich rodinným příslušníkům.
Autor: Pavel Karous, Vetřelci a volavky
