Mohli jsme koupit nové židle. Ale to by nebyl Medlov.
Když jsme řešili vybavení velké hotelové jídelny, věděli jsme jednu věc: nechceme do prostoru dát něco, co tam nepatří. Naše filozofie je jiná – vracet se k původnímu architektonickému konceptu.
Věděli jsme, že v jídelně původně stály židle od Antonína Šumana. Model, který měl v roce 1958 původně mířit na Expo v Bruselu. Nakonec odjel jiný, velmi podobný typ. Panuje kolem toho legenda, že do Bruselu tehdy Antonín Šuman cestoval osobním autem a židle se mu tam už nevešla.
O dva roky později získala tato židle ocenění na milánském trienále (XII. Triennale di Milano 1960). Právě tento model si architekti Jiří Herzán a Oldřich Plhoň vybrali z katalogu TON pro interiéry Medlova.
Na první pohled může znalce nábytku zarazit, že v roce 1974, kdy byl hotel kolaudován, použili architekti takto „starý“ designový kousek. Budova se však navrhovala už na začátku 60. let a tehdy se architektura i interiéry tvořily jako jeden neoddělitelný celek. Stejně to vnímáme i my.
A tak začalo hledání.
Kus po kuse. U lidí, v bazarech, aukcích i na nečekaných místech. Někdy byly za hubičku, některé jsme dokonce dostali darem, často však byly za plnou tržní cenu. Následovaly tisíce kilometrů po Česku i Slovensku a mnoho zajímavých nostalgických setkání.
Byl to dobrodružný příběh, na kterém se podílela i firma NANOVO, která židle citlivě zrestaurovala a vrátila jim nový život. Přibližně polovina židlí pochází z původního medlovského inventáře, druhou polovinu jsme postupně sesbírali. I proto mají rozdílná čalounění.
Dnes stojí v hotelové jídelně téměř 200 židlí. Trvalo nám více než tři roky, než jsme je dali dohromady.
Byla to delší cesta? Ano.
Jednodušší? Rozhodně ne.
Věříme však, že prostředí, ve kterém lidé pracují, setkávají se a tráví společný čas, není nepodstatné. Pro nás má hodnotu už samotný fakt, že jde o poctivou ruční práci starých mistrů ohýbaného nábytku. V každém kusu se zrcadlí jejich pečlivost a um, ke kterým se přidává cit restaurátorů pro detail.
To nejcennější je ale jedinečný příběh každé židle, který je do ní vepsán za posledních padesát let. To je něco, co žádná nová židle nabídnout nemůže.
Dobrá atmosféra často vzniká právě z věcí, kterých si host možná vědomě ani nevšimne – ale díky nim se na daném místě cítí dobře. Zkuste si večer poodstoupit a podívat se na rozsvícený hotel z dálky. Židle společně s dýhovanými lustry vytvářejí téměř dokonalou iluzi verandy horské chaty.
Jak moc podle vás ovlivňuje prostředí kvalitu zážitku nebo pracovního setkání? Měli jste tuto židli také doma? Pamatujete si ji od babičky? Nebo jste ji vídali na chatě?
